Jak upravit příjezdovou cestu
Pojďme se nejprve podívat na to, jaké jsou k dispozici povrchy...
Zatravňovací dlaždice
Zatravňovací (někdy také vegetační) dlažba je dost možná vůbec nejoblíbenější způsob budování zpevněných ploch, pojezdových cest, "kolejí" pro vozidla i parkovacích stání na zahradách. Tradičně se svrchní vrstva realizovala zejména betonovými tvárnicemi (dlaždicemi), v současnosti jsou ale k dostání i tvárnice (dlaždice) plastové, vyráběné nejčastěji z recyklovaného plastu. Existují přitom typy s různou tloušťkou stěn.
Tenkostěnná plastová zatravňovací dlažba
Tenkostěnné plastové tvárnice (dlaždice) se hodí zejména pro plochy, kde se chodí. Pro plochy pojezdové příliš vhodné nejsou. Jejich výhodou je vysoký podíl vegetace - dlaždice po zatravnění a vzrůstu trávy pak není vůbec vidět.
Silnostěnná plastová zatravňovací dlažba
Zatravňovací dlažba ze silnostěnných tvárnic již snese i zátěž automobilu. Zároveň ji lze použít i k vytvoření provizorní cesty, která se pokládá přímo na povrch (opravdu jen dočasné řešení!). Nevýhodou je, že pro pěší může klouzat.
Obecnou výhodou plastových tvárnic (dlaždic) je, že nenasákají a proto neodsávají vláhu z hlíny. Jsou proto lépe snášené obsaženou vegetací, která nemá tendenci usychat jako v případě klasických betonových tvárnic. Nevýhodou pak je vyšší cena.
Betonová zatravňovací dlažba
Beton je tradiční materiál pro výrobu zatravňovacích tvárnic (dlaždic). Mezi jeho výhody patří, že neklouže, je levný a nepůsobí uměle. Nevýhodou je výše zmíněná nasákavost, která může způsobovat, že se vegetaci v této dlažbě méně daří. Existují však i betonové dlaždice s povrchovou úpravou, která tuto nasákavost omezuje.
Vzhled je otázkou osobního vkusu - někomu se "klasická" betonová zatravňovací dlažba nelíbí, jinému ano. Rozhodně však platí, že betonové tvárnice (dlaždice) jsou vždy více viditelné než tvárnice (dlaždice) plastové - jednak kvůli barvě, hlavně ale díky většímu (objemovému) podílu stavebního materiálu vůči vegetaci.
Štěrk
Další variantou je cesta štěrková. Štěrk se vyrábí v různých stupních hrubosti (tj. velikosti kamenů), což ovlivňuje jeho vzhled i mechanické vlastnosti.
Aby štěrková cesta dobře sloužila a nevyjížděly se v ní (tolik) koleje, je velmi důležité důsledně dodržet technologický postup úpravy podkladu a - zejména - cestu po stranách ohraničit obrubníky. Pokud tak neučiníme, bude se štěrk roznášet a při deštích propadat do podloží.
Štěrk není vhodný do prudšího svahu, neboť má tendenci se shrnovat.
Beton
Betonové cesty se realizují dvěma způsoby - buďto litím nebo pokládkou betonových desek. Pro cesty je třeba použít beton na povrchu hrubý, zvláště je-li cesta svažitá, jinak bude klouzat. Betonová plocha nevyniká svým vzhledem, na druhou stranu je ale rovná, což ocení zejména děti. Nespornou výhodou betonových dlaždic je to, že se dají po čase bez jakýchkoliv problémů rozebrat a umístit jinam.
Zámková dlažba
Zámková dlažba patří k nejelegantnějším a zároveň nejtrvanlivějším způsobům zpevnění ploch. Lze pomocí ní realizovat cestičky, parkovací místa a i kratší příjezdové cesty. Pro dlouhé cesty se nehodí kvůli vysoké ceně. Pro pojezdové cesty volíme dlaždice tloušťky nejméně 8 cm. Pro dlouholetou životnost je samozřejmě i zde důležitá správná příprava podloží a podkladových vrstev (viz níže).
Dlažební kostky
Klasická (nejčastěji žulová) dlažba je nejnákladnější variantou a zároveň variantou nejnáročnější na kvalitní pokládku. Na druhou stranu dokáže splnit i vysoké nároky na zatěžování a má ze všech uvedených možností nejdelší životnost - je-li položena správně.
Jednotlivé kameny jsou navíc prakticky nezničitelné a cesty tohoto typu lze dobře opravit. Cesta z dlažebních kostek není při realizaci příjezdové cesty běžná, avšak je jí schopná dodat originalitu i luxusní vzhled.
Cesta není jen svrchní materiál
Doposud jsme se zabývali hlavně viditelnou, nejvyšší vrstvou cesty. Neméně důležité jsou však vrstvy pod ní, které jsou tím, co rozhoduje o její dlouholeté životnosti.
Ačkoliv se někdy lze setkat s pokládkou povrchové vrstvy přímo "na hlínu", měli bychom to vždy chápat jen jako velmi krátkodobé řešení. Povrchový materiál se "zajezdí" do podkladu, poláme a začne se posouvat, kam nemá. Za pár let se pak za takovou cestu budeme stydět.
Jak to tedy je správně?
Jak se dělá cesta, která vydrží po generace
Vlastní práce jsou velmi podobné bez ohledu na zvolenou svrchní vrstvu a typický průběh realizace vypadá takto:
- Zaměření a vyznačení
- Odebrání svrchní vrstvy zeminy - obvykle 20-30cm
- Vyrovnání podkladu (mírný sklon, budeme-li provádět drenáž)
- Zhutnění
- Je-li to třeba, vytvoření drenáže (odvodnění)
- Je-li to třeba, vybetonování okrajů
- Je-li to třeba, založení obrubníků
- Výplň nosným materiálem - nejčastěji tzv. makadam (kamenné odštěpky z lomu)
- Vyrovnávací vrstva - štěrk
- Pokládka povrchové vrstvy
Dále se někdy používají na dno a mezi jednotlivé vrstvy tzv. geotextilie a síťoviny, které zajišťují správné oddělení vrstev, případně omezují prorůstání trávy.
Naše firma IZEPO vždy dbá na důsledné dodržování výše popisovaných technologických postupů.
